Jak jsem pásla ovce

Dostala jsem dárek. Od kámošky Dáši. Dnes už vím, že mě chce záměrně týrat. Poslala mě pást ovce. Prý si odpočinu. Vzala jsem s sebou pro jistotu manžela. Naším úkolem bylo uhlídat stádo ovcí.

Zemědělská usedlost se znatelnou patinou, uprostřed polí, kdesi pod Prahou se pyšní nečekaným názviskem: Dvůr Lhotka. Dorazili jsme v předvečer zážitkového dne. 

V noci jsem se budila tichem.

Po slabých 10 hodinkách spánku a výtečné snídani jsme nafasovali pastevecké hole a do kapes nacpali suché rohlíky. Zdenek dostal ještě pytlík. Zdeňkův pytlík byl nejdůležitější na celé akci. Jelikož každý pasák potřebuje pytlík.

Vyrazili jsme nadšeně k ohradě s pastvychtivými zvířaty

Doprovodila nás miloučká, klidná a křehká správcová objektu, paní Jana. Trpělivě vysvětlila pravidla pastevectví: "Nic to není, ovce je stádový živočich. Neutíká, pase se na jednom místě. Ničeho se nemusíme bát." Tak jo. Budeme jen fotit a koukat, jak se ovečky pasou. Pohoda.

A otevřela ohradu.

Od teď už to nabralo rychlý spád. Celé stádo přežvýkavců, pod vedením vychytralé, záludné strakaté samice, vyvinulo nečekaně velké zrychlení a během 5 sekund bylo pryč. Kdyby bylo sucho, řeknu, že se za nimi zvedl oblak prachu. Situaci ale vystihuje lépe: Ztratili se v mlze. Některé dokonce proběhly skrze elektrický ohradník (evidentně ne poprvé) a koňský výběh, takovým tryskem, že pasoucí se kobylky se nestihly vylekat. Mladší a méně podsadité kusy stačily během útěku vyskakovat několik metrů nad mizejícím stádem.

Byly pryč. Všechny.

Zůstali jsme stát u ohrady všichni tři s maličko vyjeveným výrazem a jednotně pootevřenými ústy. "To jsem nečekala" pravila paní správcová vyrovnaně a já už věděla, že Dáša se s dárkem trefila a že bude zase sranda. V mlze, směrem kde zmizelo naše početné stádo, v neurčité vzdálenosti, byla slyšet rušná silnice. Tak tentokrát to vyjde, zaradovala jsem se potutelně.

Budu v novinách a možná i v televizi. Už vidím ty titulky.

• Zběsilé stádo ovcí na dálnici na Prahu...
• Statečná neznámá pastevkyně zasáhla a dostala zdivočelé skopové pod kontrolu...
• Policie pátrá po majiteli ztraceného stáda ovcí, toulajících se okolo Brna...
• Tajemstvím zůstává, jak se ovce v tak krátké době dostaly až do Šlapanic...
• Zlodějka ovcí v převleku pastevce dopadena...

Bývalo by to vyšlo

Srandu zkazil Zdeněk, když vytáhl svůj pytlík a zašustil. Tento zvuk vyvolává hypnotické stavy sudokopytníků. V tu ránu byly pod kontrolou a pokojně žvýkaly zbytky chutné podzimní zeleně.
Je vidět, že pastevecké řemeslo se neubránilo době plastové. Kdeže píšťalky, fujary... Šustění plastového pytlíku musíte ovládat.

Popásli jsme, snědli a vypili, co jsme mohli. Odpočinuli jsme si výborně. Klidně víc dnů by šlo. Děti by uvítali tuto zábavu určitě též.

Tož tak.